Historie osady

V údolí připomínajícím podkovu, která obepíná Pekelský vrch, je před zraky turistů ukryta vesnička nebo spíše osada Peklo. Původně zde byl jen poplužní dvůr s ovčínem a dle nejstarších záznamů zde odpracovávali svoji robotní povinnost i poddaní z Hejnic. Doloženy jsou i pokusy dolovat zde železnou rudu, patrně to byl limonit. Původní místopisný název Peklo nebo V pekle byl pak na dlouhá léta změněn na Karolintal, dle manželky Clam-Gallase rozené Šporkové.V průběhu let pak kolem potůčku, který místní mazlivě nazývali Telke nebo Telka, vyrostlo několik statečků, více však jen prostých chaloupek. Jejich obyvatelé nacházeli práci v továrnách, které vyrůstaly kolem toku Smědé v Raspenavě nebo v Hejnicích, mnozí nalezli práci i v okolních lesích. Kravka, koza a drůbež jim pak pomáhaly jakž takž přežívat.

Krátkou dobu na konci předminulého století zde pracovala i malá porcelánka.Vyráběla např. překrásné filigránské hlavice hůlek špacírek, držadla slunečníků pro dámy ale i pro děti, flakony, střenky k příborům a další sortiment. Hlavice měly tvar ptačích nebo jeleních hlav, tvary květin apod., vše bylo bohatě dekorováno. Jeden čas v manufaktuře pracovalo i 45 zaměstnanců. Zde také v malé chalupě začínal tkalcovat zakladatel pozdějšího rodu velkoprůmyslníka Richtera, objekty jehož továrny, byť již částečně zbourané, stojí v sousední Raspenavě.

Dvě hospody a malý krámek se základními potravinami, ale také s chlebovou pecí dokresloval obraz osady v minulosti. Hospody měly překrásné přiléhavé názvy, jedna se nazývala (volně přeloženo). "V zeleném lučním údolí" a druhá "U třešňové aleje".

Třešňovými sady bylo Peklo vyhlášeno dlouhá léta, dnes ještě někde naleznete torza nejstarších stromů. V hospodách jste si mohli objednat tak prostá jídla jako byl chléb s máslem a mléko nebo čerstvý koláč. V sezóně prý nikdy nechyběla na stole miska s třešněmi.

Současnost

Mnoho domů vzalo za posledních 50 let za své, ty co zbyly zachránili vlastně chalupáři, na některých rozvalinách si dokonce postavili chaty. Těžce obdělávaná pole a políčka na příkrých severních a jižních svazích se během let změnila na louky a pastviny, spásá je celoročně početné stádo krav a ovcí. V budově bývalé školy staré 100 let je dnes prostá hospůdka, kde turista dostane občerstvení. Budova má i věžičku se zvonem, ten před roztavením za války zachránilo jen to, že je z prosté litiny, zvon ještě před nemnoha léty sloužíval k sezvání chalupářů na čerstvě upečené bramboráky. V nejnižší části vsi na bývalých rašelinných lukách vznikl velký rybník, nazvaný podle patrona rybářů "Petr". Je celoročně rájem rybářů a v letních měsících vyhledávaným koupalištěm.

Velmi zajímavé jsou počty obyvatel v minulosti a dnes.V roce 1771 zde bylo jen 8 domů, v roce 1834 již 65 domů s 445 obyvateli.V roce 1910 tu bylo 76 domů s 369 obyvateli. Dnes je trvale obydleno jen 8 domů, ostatní jsou chalupy nebo chaty.

Celou osadou prochází úzká asfaltová silnička, kterou každý motorista a cyklista ocení. Pro pěší je nejlepším východiskem vlaková zastávka Lužec pod Smrkem. Kdo se vydá do Pekla ze sousedních Lázní Libverdy, projde na své cestě částí, která se nazývala jako protiváha Pekla "Nebe".Odtud jsou nádherné výhledy na hřebeny Jizerských hor a směrem k Frýdlantu. Za letních veder jistě nevynechá ani koupání v místním rybníku, voda je zde stále trochu zbarvená zbytky nevytěžené rašeliny.

Při putování údolím potkáte i pamětníka popisovaných časů: je jím prastará lípa. Její věk vám záměrně neprozradíme, přečtete si jej na tabulce vedle jejího kmene. Když opouštíte Peklo směrem na Raspenavu, nezapomeňte za posledním domem přejít po lávce a okusit vodu z pramene, který vyvěrá na severním svahu Pekelského vrchu. Pramen je jen velmi prostě upraven a nemizí ani v nejsušších létech. Svoji okružní cestu ukončíte v Raspenavě u benzinové pumpy, pokud ještě nenavštívíte známé koupaliště, které je nedaleko.

Antonín Zeman a Václav Kaplický

Nejucelenější obraz o životě v Karolintale kupodivu podal Čech Antonín Zeman, otec Antala Staška a děd Ivana Olbrachta.Tento krkonošský písmák zde byl ve svém mládí v létech 1832-1833 na "handlu".Usazen v německé rodině výměnou za jejich syna se zde učil německy, ten se zase učil česky v jeho rodině ve Stanovým. Život v místní škole, živobytí na chalupě, cesty s jeho, jak píše, "německým tatíkem" na trhy do Žitavy s vypůjčeným vozem i koněm s nakoupeným dřevěným zbožím popisuje velmi sugestivně. Píše o hojném počtu zvěře, o pytlácích, ale hlavně o tom, že se ve svém životě už nikdy tak dobře neměl. Domů chodil jen na velké svátky a na konci školního roku, jak jinak než pěšky přes Smědavu: bylo to pouhých 40km.

Dlouhá léta zde také na chalupě žil spisovatel Václav Kaplický, právě zde vznikaly historické romány "Železná koruna" a "Kladivo na čarodějnice". Z oken své chalupy v sousedním Přebytku se před 50 léty do pekelského údolí díval známý ilustrátor a pozdější uznávaný sklářský výtvarník Václav Plátek.

Autor: Miroslav Jech, Hejnice