Zajímavosti okolí

Okolí Raspenavy

Frýdlantsko se stává atraktivní lokalitou pro všechny druhy turistiky a rekreace. Proto i Raspenava je vhodným výchozím místem pro celou řadu výletů.

Raspenava je s necelými třemi tisíci obyvateli roztroušena zhruba na devíti km podél řeky Smědé v severním podhůří Jizerských hor. Současná Raspenava vznikla v 60. letech 20. století sloučením tří samostatných obcí. Byly jimi Luh na pravém břehu Smědé, Raspenava na levém břehu a vzdálenější Lužec. Součástí se stala ještě odlehlá osada Peklo.

Právě romantický přírodní park Peklo se svými zachovalými roubenkami bývá častým cílem výletů. Z Raspenavy není daleko ani do překrásných odřichovských bučin, které jsou krásné celý rok. Ale na podzim, když příroda mění své barvy od zelené přes purpurovou do zlata, jsou nejúchvatnější.

Nedaleké Hejnice jsou vyhlášeným poutním místem, kam věřící putují za gotickou soškou Sličné Matky Boží. Kdysi, snad ve 13. století, tu prý pod lípou usnul po práci unavený muž, který měl doma nemocnou dcerku i ženu. Ve snu měl vnuknutí, aby na tomto místě pověsil na lípu obrázek Matky Boží. Muž tak učinil a jeho blízcí se zázrakem uzdravili. Od té doby sem začaly proudit davy lidí, prosící o uzdravení. Každoročně počátkem července se tu konají vyledávané hejnické poutě. Už po staletí vede tedy poutníky k bazilice Navštívení Panny Marie Stará poutní cesta. Z Oldřichovského sedla ji provází romantické bučiny, dále v polích a lukách ji lemují žulové kapličky se svatými obrázky a kříže. V sousedství baziliky , v rekonstruované budově bývalého františkánského kláštera, je dnes umístěno Mezinárodní centrum duchovní obnovy, které slouží jak duchovním, tak i světským činnostem.

Součástí Hejnic je blízký Ferdinadov. Je to malá obec, která má v sobě kouzlo podhorské vesničky. Některá stavení, opravená v původním stylu, jsou prostě skvostná. Na jednom z domků se můžete dokonce dočíst, že "právě zde byl naposledy spatřen Jára da Cimrman". Z Ferdinandova je možno uskutečnit výstup na oblíbený strmý masiv hory Ořešníku. Pak budete odměněni nádherným pohledem na městečko vklíněné do divokých svahů Jizerských hor.

Na dosah ruky jsou i Lázně Libverda.. Obec se proslavila svým léčivým pramenem a od 2. poloviny 18. století tu frýdlanští páni Clam-Gallasové vybudovali lázně v pravém slova smyslu. Z významných hostů jmenujme alespoň německého cestovatele Alexandra von Humbolta, ruskou princeznu Annu Fedorovnu nebo Josefa Jungmanna. Hudební skladatel Carl Maria von Weber, který tu rovněž pobýval, byl prý natolik ovlivněn zdejší divokou přírodou, že z ní čerpal při psaní své opery Čarostřelec. V současné době jsou lázně zrekonstruovány a zaměřují se léčení poruch pohybového systému, chorob srdečních a nervových. Procházkou lze dojít i ke zdejší proslavené atrakci, kterou je výletní restaurace Obří sud, vystavěné v roce 1931. Opravdu má podobu velikého dřevěného sudu o objemu několika tisíc hektolitrů. Z terasy se nabízí pohled na panorama Jizerských hor a okolních obcí.

Na Hejnice téměř navazuje obec Bílý Potok. V minulosti se tu většina obyvatel živila dřevařstvím. I proto najdeme v okolí několik pomníčků svážečů dřeva, kteří zahynuli, většinou pod převrácenými saněmi. Velké množství pomníčků je pro Jizerské hory typické. Vztahují se k různým událostem ( např. zastřelení pytlákem, sebevraždy, úder blesku apod.) které se v průběhu let přihodily. Existují lidé, kteří už zapomenuté pomníčky vyhledávají a následně opravují. Bílý Potok patří mezi místa, odkud vycházejí značené cesty do malebných severních svahů Jizerských hor. Např. k vodopádu Černého potoka, na Frýdlantské cimbuří, Paličník s osazeným křížem, na chatu Smědava. Silnice, vedoucí z Bílého Potoka směrem na Smědavu, navazuje na Soušskou silnici, která tak spojuje Frýdlantsko s Jabloneckem. Je otevřena pouze sezónně od května do října, ale i tak umožňuje snadnější přístup do Jizerských hor a Krkonoš.

Z Bílého Potoka se po poměrně prudkém stoupání serpentýnami dostaneme po několika kilometrech na parkoviště k horské chatě Smědava. I ta je výchozím stanovištěm pro celou řadu výletů už přímo do lůna Jizerských hor, třeba na na horu Jizeru s výškou 1 122 m.n.m. Ze Smědavy vede silnice do nejvýše položené osady Jizerských hor,která se jmenuje Jizerka. Je to překrásné místo s původní horskou zástavbou a několika restauracemi. Kopec Bukovec, protékající Safírový potůček a všude okolo buď zelená tráva nebo sníh, to je pohled, kdy si připadáte jako v pohádce. Určitě to je jedno z nejkrásnějších míst Jizerských hor.

Nejznámější historickou památkou tohoto regionu je bezesporu hrad a zámek Frýdlant ve stejnojmenném městě. Vznikl v 1. polovině 13. století a prvními majiteli byli páni z Dubé. Postupem let se dalšími vlastníky stali Bibrštejnové, po nich v 16. století Redernové, kteří vybudovali renesanční zámek a kapli. Jako konfiskát získal Frýdlant v 1. polovině 17. století Albrecht z Valdštejna. Po jeho zavraždění se stal zámek majetkem rodu Gallasů, kteří jej drželi do poloviny 18. století. Pak přešlo frýdlantské panství až do roku 1945 na větev Clam-Gallasů.

V sezóně je zámek otevřen denně kromě pondělí. Návštěvníkům nabízí k prohlídce interiéry zámeckých pokojů s bohatými sbírkami uměleckých předmětů, včetně dětského pokoje se zajímavými hračkami, sbírky zbraní a trofejí, unikátní zámeckou kuchyni atd.

Nejen turisty přitahuje každoročně v srpnu do Frýdlantu vyhlášená Frýdlantská jazzová dílna, jejímž vyvrcholením bývá koncert předních českých i zahraničních interpretů na zámeckém nádvoří. Pravidelným hostem je bývá např. Jiří Stivín.

Valdštejnské slavnosti, konající se ve dvouletých periodách, zviditelňují město v souvislosti s nejznámější postavou frýdlantské historie, kterou je vévoda Albrecht z Valdštejna.V těchto dnech pochodují městem postavy v dobových kostýmech, náměstí se změní ve středověkou tržnici, rozlehlé louky za městem se stávají místem střetu armád Švédů a Albrechta z Valdšejna.

Raspenava

Raspenava je v historických pramenech uvedena již roku 1343, ale přesné datum jejího založení neznáme. Víme jen, že první osídlenci sem přicházeli z Lužice, a že název obce v překladu značí "ves na Raspově nivě", je tedy odvozen od vlastního německého rytířského jména. Obec se nejprve rozkládala pouze na levém břehu řeky Smědé, jejíž původní lužickosprbské pojmenování Wietew, uváděné již roku 1539, znamenalo totéž co větev, čili přítok Lužické Nisy. Kdysi nesla tato podhorská ves i jméno Wildenau (divoká niva), snad pro odlišení od obou sousedních obcí na protějším břehu: Luhu (Mildenau - mírná, dobrá niva) a výše ležícího Lužce (Mildeneichen - nivička). V roce 1962 došlo ke spojení těchto tří obcí včetně osady Peklo, která mívala od roku 1784 na počest manželky majitele panství Karoliny J. Clam-Gallasové úřední název Karolinino Údolí. Tak vzniklo město Raspenava, které je jedním z článků souvislého osídlení, táhnoucího se podél řeky Smědé od Frýdlantu přes Hejnice do Bílého Potoka.

Nejvýznamnějším prehistorickým sídlištěm Frýdlantska býval Chlum (495 m n.m.) neboli Hradec (německy Glitbuch nebo Hohen Hein) - nápadná znělcová kupa na severním okraji raspenavského katastru. Archeologové se domnívají, že tehdejší obyvatele tohoto pahorku lze časově zařadit do doby bronzové, snad někdy na přelom druhého a prvního tisíciletí před Kristem. Patřili zřejmě k lidu tzv. lužické kultury. První archeologické nálezy dokumentující již nepochybně etnickou příslušnost obyvatel Frýdlantska ovšem pocházejí zhruba z let 600 - 1200 našeho letopočtu, kdy se zde usadili Slované (Lužičtí Srbové čili Vendové).

Původně zemědělský charakter obce poměrně brzy ovlivnila těžba a také zpracování nerostných surovin. Na soutoku Smědé a Sloupského potoka stál již roku 1512 hamr a železárna zpracovávající nejen místní, ale i dováženou rudu. Významná byla i vápenka na Vápenném vrchu, který je význačnou geologickou lokalitou.

Citováno z www.raspenava.cz

Lázně Libverda

První písemná zmínka o naší obci je z roku 1381, kdy se jí říkalo Lybenwerde. Zápis je uveden v tzv. urbáři frýdlantského panství, který v té době přinášel úplný výčet poddanských vesnic a jejich obyvatel s udáním majetku a povinností. Název obce se později měnil: Liewerde, Liwerde, Liebweda (1601), Liewerda (1651), Leibwerda (1854), Libwerda. Začátek jména obce "lieb" znamená v němčině "milý", v doslovném překladu je celý název "milý ostrov uprostřed bažin".

 V nejstarších zprávách je Frýdlantsko uváděno jako součást tzv. Záhvozdí. Do počátku 13. století se dochovalo jen velmi málo pramenů a proto jeho osudy jsou tedy nejasné. Do poloviny 13. století vládli oblasti příslušníci rodu Ronovců. Za panování Přemysla Otakara II. byl Častolov z Ronova přinucen vrátit králi kromě jiného i frýdlantské panství. Poté patřilo Frýdlantsko České koruně.

 První písemná zmínka o frýdlantském panství pochází až z roku 1278, kdy ho kupuje od krále Přemysla Otakara II. Rulko z Bibrsteina. Bibrsteinové zastávali důležité funkce u královského dvora a kromě Frýdlantska vlastnili statky v Horní Lužici a ve Slezku. Panstvím procházela obchodní cesta z vnitrozemí na sever do Lužice ke Zhořelci. Za husitských válek podporovali Bibrsteinové krále Zikmunda. Panství bylo několikrát husity ohrožováno a Frýdlant byl dokonce roku 1428 dobyt. I v letech 1446 - 1469 stáli Bibersteinové proti Jiříkovi z Poděbrad. Moc rodu postupně klesala.V roce 1551 zemřel poslední člen rodu Kryštof z Bibrsteina a Frýdlansko připadlo císaři Ferdinandovi I.

 V roce 1558 kupuje frýdlantské panství Bedřich z Redernu. Ten ihned po svém příchodu podle tehdejšího práva "cuius regio eius religio" (koho vláda toho náboženství) změnil všechny kostely na svém panství na protestantské. Pouze mariánský poutní kostel v Hejnicích nemohl být kvůli četným poutím z okolních katolických panství změněn. Byl tedy uzavřen. Nástupem Redernů přesto nastává doba hospodářského rozkvětu. Byl podporován rozvoj řemesel, hlavně plátenictví, bylo založeno několik nových vesnic. Posledním vlastníkem z rodu Redernů na Frýdlantsku byl Kryštof z Redernu, kterému byly ale pro podporu Fridricha Falckého po bitvě na Bílé hoře zabaveny všechny statky a byl prohlášen za zrádce majestátu.

 V roce 1622 kupuje frýdlantské panství od císaře Ferdinanda II. jeho generalisimus Albrecht Eusebius z Valdštejna a s ním se do celého panství vrátilo katolictví. Frýdlantské panství se stalo součástí jeho knížectví, povýšeného roku 1625 na vévodství. I když se Albrecht z Valdštejna nechal titulovat Vévoda frýdlantský, žil převážně na svém sídle v Jičíně a frýdlantsko navštívil jen čtyřikrát. Celkem tu prý strávil pouhých devět dní svého života. Roku 1634 byl vévoda zavražděn.

 V roce 1636 získává frýdlantské panství od císaře Ferdinanda II. jako odměnu za věrnost v tažení proti Albrechtu z Valdštejna hrabě Matyáš Gallas de Campo. Frýdlantsko až do roku 1647 trpělo závěrem třicetileté války, po které následovala silná rekatolizace protestantských poddaných. Mnoho z nich se proto rozhodlo pro emigraci.

 V roce 1757 umírá poslední hrabě Filip Josef Gallas. Poněvadž neměl děti, byl ustanoven za dědice panství jeho synovec Kristián Filip Clam s podmínkou, že on i jeho potomci připojí ke svému jménu také jméno Gallas a budou užívat také Gallasovský erb. Tak vzniká nová rodová větev Clam-Gallasů. Poslední mužský potomek František Clam-Gallas zemřel roku 1930. Poslední majitelkou frýdlantského zámku byla Clotilda Clam-Gallasová, která v dubnu 1945 odjíždí do Vídně, kde v roce 1982 umírá.

Citováno z www.laznelibverda.cz - inventář archiv obce Lázně Libverda
- autor. Bc. Kateřina Kuhnová


Hejnice

Město Hejnice leží na severním úpatí Jizerských hor, v nadmořské výšce 375 m, hlavním tokem je řeka Smědá. Převážná část území patří k chráněné krajinné oblasti Jizerské hory. Existence Hejnic byla úzce spjata s poutním kostelem, jehož vznik podle pověsti spadá do roku 1211. Na uzdravování nemocných zde asi měla vliv léčivá voda, pramenící v nedaleké Libverdě. K propagaci místa přispěl řád františkánů, jehož klášter zde roku 1692 založil hrabě František Gallas.  V 16. stol. jsou otevřeny doly na železnou rudu, 
v 19.století vzniklo v obci a jejím okolí několik textilních továren a tradice této výroby se tu udržuje dodnes. Obec Hejnice byla povýšena na město 31. 7. 1917. Plní funkci průmyslově zemědělského centra, jsou ale i turistickým výchozím stanovištěm s napojením na hromadnou dopravu.  Přírodní hodnota území má význam pro rekreační využívání. V oblasti horského hřebenu se nachází několik přírodních rezervací a chráněných území. V současné době znovu vystupuje kulturní význam Hejnic jako poutního místa. Plynofikace je zavedena na 90% území města, veřejný vodovod pokrývá 99% města a veřejná kanalizace s čistírnou odpadních vod zahrnuje 70% města. Město Hejnice je součástí Euroregionu Nisa. 

Citováno z http://muhejnice.webzdarma.cz/